Lisa LaFlamme, zprávy CTV a špatná rozhodnutí vedoucích pracovníků

Nebude žádné hořkosladké rozloučení s (nyní bývalou) moderátorkou národního zpravodajství CTV Lisou LaFlammeovou, žádné slavnostní předání štafety další generaci, žádné vysílací retrospektivy, které zvelebují novinářku s legendární a oceňovanou kariérou. Jako LaFlamme oznámil včera, mateřská společnost CTV, Bell Media, se rozhodla jednostranně ukončit její smlouvu. (Viz také zpravodajství CBC o příběhu tady.)

I když LaFlamme sama toto netvrdí, okamžitě se objevily spekulace, že rozhodnutí sítě něco co do činění s tím, že LaFlamme je žena určitého věku. LaFlamme je 58, což podle televizních standardů není přesně Mladá – kromě případů, kdy to porovnáte s věkem, ve kterém je populární muži kdo ji pokračoval, opustili svá křesla kotvy: zvažte Petera Mansbridge (kterému bylo 69) a Lloyda Robertsona (kterému bylo 77).

Nyní se však rýsuje ještě zlověstnější teorie: spíše než o pouhé, mělké misogynii se objevily důkazy nejen o sexismu, ale o sexismu spojeném se zasahováním korporací do vysílání zpráv. Dvě zla za cenu jednoho! LaFlamme byl vyhozen, říká novinář Jesse Brown, “protože se postavila proti jednomu manažerovi Bell Media.” Brown hlásí zasvěceným tvrzením, že Michael Melling, viceprezident zpravodajství ve společnosti Bell Media, se mnohokrát setkal s LaFlammem a v minulosti zasahoval do zpravodajství. Brown dále uvádí, že „Melling soustavně prokazuje nedostatek respektu k ženám ve vedoucích rolích v redakci.

Netřeba dodávat, že i když osobní zášť a sexismus vysvětlují, co se děje, stejně to většině bude připadat jako „hloupé rozhodnutí“, které společnosti jistě způsobí bolesti hlavy. Nyní zavádím politiku nezpochybňovat podnikání důvtipný zkušených manažerů v odvětvích, které dobře neznám. A radím svým studentům, aby neunášeli závěr, že „to bylo hloupé rozhodnutí“ jen proto, že tomu nerozumí. Ale přesto je v roce 2022 těžké si představit, že společnost (nebo konkrétně Melling) neviděla, že by v tomto případě došlo k zpětnému rázu. Jedna věc je mít neshody, ale druhá věc je bez okolků vyhodit milovanou a oceňovanou ženskou kotvu. A je zvláštní, že vedoucí pracovník v a zprávy organizace by si myslela, že pravda nevyjde najevo, vzhledem k tomu, že koneckonců je obklopený lidmi, jejichž úkolem a osobním závazkem je hlásit zprávy.

A je těžké nepodezřívat, že pro LaFlammeho náhradníka, Omara Sachedinu, to není příliš šťastný přechod. Samozřejmě jsem si jistý, že je rád, když tu práci dostane. Ale zatímco tisková zpráva Bell Media cituje Sachedinu, jak říká o LaFlammeovi půvabné věci, určitě nechtěl zaujmout křeslo kotvy uprostřed široké kritiky přechodu. Přijímá roli ve stínu. Možná ta cena za tu cenu stojí, ale je také těžké si představit, že Sachedina měla (nebo nyní má) nějaký tah, nějakou schopnost ovlivnit tento způsob přechodu. Neříkám (jak někteří jistě učiní), že – jako zasvěcenec, který zná skutečný příběh – měl odmítnout práci jako neoprávněně nabytý zisk. Ale přinejmenším se zdá spravedlivé tvrdit, že měl využít svého vlivu k formování přechodu. A pokud to neudělá nyní starší kotva mít takový vliv bychom se měli skutečně obávat o nezávislost této part a redakce.

Poslední související poznámka o autoritě a správě ve složitých organizacích. V každé přiměřeně dobře řízené organizaci by rozhodnutí o zpronevěře významného talentu, který je veřejně přístupný, jako je LaFlamme, vyžadovalo podepsání – nebo alespoň tichý souhlas – od více než jednoho vedoucího pracovníka. To naznačuje, že jedna ze dvou věcí je pravda. Buď Bell Media není tak dobře řízená organizace, nebo se do toho, že bez okolků bez okolků vyhodil oceněného novináře, podílelo velké množství lidí a byli za to vinni. co je horší?